Ovlivnila tě textilní tradice našeho města nějak při výběru povolání?

čím víc poznávám svoje kořeny a to, odkud pocházím, tím víc zjišťuji, že určitě ano. O genech toho moc nevím, ale myslím, že jsou mocné. Náš rod Jansů pochází původně ze Švédska a severské země jsou mi hodně blízké. Občas někdo pozná, že moje oblečení má prvky severského oděvu, což tam dávám úplně přirozenou formou. Z druhé strany rod Hernychů pochází ze Žamberka a byli to lnáři. Takže tam mi zapadlo, proč je mi len tak blízký. Narodila jsem se do města, které má úžasnou tradici textilní, a v každé chalupě byl dřív stav, tak to do sebe zapadá. Myslím si, že když člověk o svém životě přemýšlí, zjistí, že nic není náhoda.

Tuším, že jsi dokonce šila z látek vyrobených ještě v Perle, je to tak?

Já jsem takový látkový sysel, takže mám ještě poměrně dost látek ze vzorkového skladu, kde jsem byla jednou z posledních zákaznic a měla možnost nakoupit. Právě vzorkový sklad, který skýtá látky po menším množství, je pro mě jako návrháře a tvůrce naprosto ideální. Moc ráda jsem do Perly chodila vybírat a nakupovat.

Podle čeho tedy vybíráš látky pro své oděvy? Co je pro tebe důležité?

Nedávno jsme objevili českou firmu, která tká len, který má výbornou gramáž a je kvalitní. Takže tam s radostí nakupuji. Rozhodující je pro mě kvalita. Když nakupuji od dealerů, jsou to látky z Francie, Itálie nebo z Německa. Musím oděv vidět v hlavě. Jak ho tam vidím, tak látku beru a nepodléhám žádným módním
trendům.

Jak tedy vznikají vaše šaty od nápadu až po realizaci? Kde se inspiruješ?

Inspirace je úplně všude. Každý tvůrce, ať už je to tvůrce oblečení, nebo obrazu, potřebuje klid. O tom jsem přesvědčená. Když je chvilka, kdy vím, že je mi klid dán, hlava začne třídit, občas si něco napíšu nebo namaluju. Ty nejlepší myšlenky se rodí v těch nejmenších místnostech. To mi potvrdilo hodně lidí. (smích) Klid a ticho jsou pro mě velmi důležité. Potom už tvorba přichází sama. Ten dar máme možná všichni. Už jako děti, když přicházíme z neviditelného světa, víme, kdo jsme a co nás baví. Ti z nás, kteří to v dospělosti zapomněli, by se měli vrátit a rozpomenout, co je bavilo, když byli malí.

A tebe navrhování šatů bavilo už v dětství?

Já jsem třeba na panenky nikdy nešila. Mně spíš vyhovovalo kombinovat, hrát si s druhy materiálů a různě je míchat. Asi jsem se v tom svém směřování utvrdila kolem 12. roku, který je hodně zlomový, a tehdy už jsem věděla, že bych chtěla dělat oděv.

Šla jsi ho tedy studovat?

Chtěla jsem, ale na SPŠ oděvní do Prahy mě nevzali. To jsem obrečela. Studovala jsem gymnázium v České Třebové a chtěla jsem jít dál, ale maturovala jsem v roce 1989, byla to šance se začít realizovat. Požádala jsem o živnostenský list na vedlejší poměr a začala jsem šít pro veřejnost. Chvíli jsem pracovala jako oděvní výtvarnice v Boutique Ariane u paní Bezdíčkové a Martincové. To byla dobrá zkušenost a začátek jít vlastní cestou. Dnes jsem vlastně ráda, že mě škola nijak neovlivnila, a tvořím opravdu intuitivně. Neřídím se podle mantinelů a tabulek, které někdo určil, jestli se vlna má nebo nemá prošívat . . . Dělám to intuitivně podle sebe. Myslím často na to, abych zachovala čistotu, kterou oděv nese. Odměnou jsou zákaznice, které se vracejí a věří tomu stejně jako já.

Tvoje oblečení je opravdu osobité. Vyvíjela se tvoje tvorba nějak v čase?

Právě včera jsem tak rekapitulovala a zapsala si, že se musím podívat na fotky do starých katalogů, protože mi poslední dva roky okolí dává najevo: vrať se. Já jsem tomu nechtěla moc věřit a říkala jsem si, proč se mám vrátit? Možná je to v tom, že čas prověřil, že některé šaty, které jsem dělala před těmi 15 lety, jsou pořád dobré. Poslední dobou nad tím přemýšlím a mám chuť některé střihy oprášit. Nic ze starších střihů jsem nelikvidovala.

Co je právě při tvorbě střihů pro tebe důležité? Jakým vnitřním pravidlem se řídíš?

Pro mě je velmi důležité, aby se lidé v mém oblečení cítili pohodlně. Když jde žena např. do kavárny, kde si chce užít svoji chvilku u kávy, s kamarádkou, popovídat si, má jí být dobře a šaty ji nesmějí svazovat. V poslední době to platí dvojnásob. Máme starostí nad hlavu, a když si ještě oblékneme něco, co nás
škrtí, tak to je špatně.

Co třeba ženy nebo i muži oblékají od tebe nejradši?

U mužů je to jasné, tam je to lněná košile. U žen jsou to jednoznačně šaty. šaty dělají ženu ženou. Je to nesmírně důležité. Buďme ženami. Nestyďme se za to. To je to, co na nás muži milujou.

Jak hodnotíš módu ve svém okolí, v ulicích našeho města? Připadá ti třeba právě málo ženská?

Já se na to dívám z pohledu pohodlnosti a krásy. Někdy si říkám, jestli je ženám v oblečení, co mají na sobě, opravdu dobře. Chápu, že někdy nemáme náladu přemýšlet o tom, jestli nám to sluší nebo nesluší, jestli se cítíme dobře nebo ne, protože myšlenky nebo starosti jsou větší, než abychom přemýšleli nad tím, co máme zrovna na sobě, ale oděv od pradávna vypovídá něco o tom člověku. Šaty dělají člověka. Oblečením vyjadřujeme svůj postoj ke společnosti, k lidem, ke svému protějšku. Většina žen, která si u nás vybírá šaty a stojí před zrcadlem, říká nevím, jestli bych se mu v tom líbila. Pro nás ženy je důležité, abychom
se líbily našemu protějšku, takže dělejme se krásné pro své muže, protože na to čekají, i když tom mnohdy neřeknou.

Co ty osobně oblékáš nejradši?

Já miluju barvy, ale tím, že jsem celý den mezi barvami, tak potřebuju tělo a mysl na všech rovinách zklidnit. Takže oblékám ráda černou a bílou, ve kterých si odpočinu. Je to protipól k barevnosti, která je fascinující.

Na čem teď aktuálně pracuješ?

Stříhám oblečení na zimní období (sukně, šatovky, peleríny) a kabátky, dětské šatičky na léto a novou kolekci pánských košil a kalhot. Dalším krokem je vlastní e-shop. Chci vytvořit základní řadu, která se dá kombinovat. Tím se teď velmi intenzivně zabývám a přemýšlím nad tím, jak zkombinovat třeba 10-12 kousků,
které by se vzájemně kombinovaly a zároveň by se k nim daly dokupovat další věci. Kvantita, která tady teď je, je opravdu neúnosná. Ve vztahu k planetě, k našemu domovu, je to špatně. Když se věci dělají kvalitně, tak vydrží.

Tvoje značka existuje už skoro 20 let. Kolik lidí, kteří s tebou spolupracují, máš kolem sebe?

Já stojím na začátku. Navrhuji a stříhám, poté nastupuje tým krejčových a švadlen. U konce hotového oděvu stojí výborná fotografka Markéta Hájková, která je zároveň i tváří této značky. Ona má dar. Umí naše oblečení výborně prezentovat a prodat našim zákazníkům.

Převzato z časopisu Koridor, říjen 2021.